Když přemýšlím o mapách budoucnosti, nevidím jen další technické vylepšení zobrazování terénu. Vidím především změnu v tom, jak si společnost uvědomuje prostor a jak skrze něj řídí svůj život. Mapy postupně přestanou být pouhým popisem povrchu. Stanou se další nervovou soustavou civilizace.

Dnes máme mnoho typů map, které pokrývají téměř vše co nás napadne. Infrastruktura, příroda, vlastnické vztahy, doprava, služby, počasí. Přesto stále cítím, že jsme na začátku. Reálný svět je dynamický a v pohybu. Mapy se této dynamice teprve učí stačit. Čím více bude naše civilizace žít v komplexitě a proměnlivosti, tím více budeme potřebovat mapy, které tuto živost zachytí.

Představuji si mapy s mnoha vrstvami, které proudí v reálném čase. Data o energiích v budovách. Signály o nasycení veřejného prostoru životem. Místa kde se rodí napětí i místa kde vzniká spolupráce. A také vrstvy které nebudou mít pevnou interpretaci. Emoce, nálady, očekávání. Nějaké ostrůvky takových map už tu máme. Budou mapy, které připustí nejasnost jako přiznanou informaci. Mapa už nebude jen obrazem toho co je. Bude také předpovědí toho, co při dobré definici podmínek může být.

To vyžaduje mnohem víc, než nové technologie. Vyžaduje kulturu důvěry. Transparentnost původu dat. Pravdivou informaci o tom, kdo o mapovaném prostoru rozhoduje a proč. Když se mapa stane podkladem pro rozhodování, musí být otevřená kontrole. Musí být srozumitelná těm, kteří ji potřebují číst. Musí ctít práva tvůrců i práva lidí, kteří jsou v ní zaneseni svými domovy nebo svými pohyby.

… See full entry

OpenStreetMap sleduji už mnoho let nejen jako užitečný nástroj, ale jako jedinečné společenství lidí, kteří dobrovolně budují mapu světa. Přitahuje mě otevřený, „wikipedický“ duch a pocit, že společně tvoříme něco, co má smysl a skutečně pomáhá. Poslední roky OSM vstupuje do období, které přináší nové výzvy i novou odpovědnost. Diskuze se už netočí jen kolem technických detailů. Diskutuje se, co vlastně znamená tvořit otevřená geodata v době velkých korporací a umělé inteligence.

Korporace jsou všude

Je zřejmé, že globální firmy jako Apple, Meta, Microsoft nebo navigátory TomTom mají o OSM velký zájem. Pochopily, že utvořit novou, vlastní mapu od nuly je prakticky nemožné a především drahé. Připojují tedy do projektu rozsáhlé mapovací týmy, využívají interní nástroje, importují vlastní datové sady. Tempo, s jakým dokážou doplňovat či aktualizovat data která je zajímají, je ohromující.

Přínosy jsou zjevné. Povrch světa je intenzívněji mapován. Zároveň ale soudím, že s tím roste i riziko, že se ztratí cit pro místní kontext a jemnost komunitního mapování. OSM dlouhodobě stojí na dobrovolnících, kteří mapují proto, že jim záleží na svém okolí. Tahle subkultura je křehká. A pokud má mít projekt budoucnost, neměla by být přehlušena privátním zájmem vydělat na odvozené službě.

AI v mapování

Umělá inteligence dokáže během pár minut odhalit mnoho nezmapovaných budov, nově vzniklé cesty, nebo změny v krajině. V oblastech třetího světa, které zůstávaly roky nemapované, to je obrovský skok kupředu.

A přesto u toho doporučuji i určitou opatrnost. AI má občas tendenci fungovat jako silný nástroj – užitečný, ale schopný způsobit nechtěné škody. Chybný import může vyvolat nepochopení proč se tak stalo, zahlcovat komunitu opravami a narušit důvěru v kvalitu dat. Rizikem je i to, že se z mapování vytratí lidský dotek a procesní zkušenost. Naučit se správně mapovat je cesta a AI by ji neměla novým mapovačům sebrat.

Humanitární zkušenost

… See full entry

Český Krumlov stojí před rozhodnutím, které zdaleka není jen technické. Postavit severní obchvat, anebo hledat jiná řešení dopravní zátěže? Na první pohled jde o jasný krok. Odvést tranzit mimo město. Jenže realita krajiny, chráněných území a členitého terénu ukazuje, že nic takového nejde udělat bez následků. Severní svahy města přecházejí do CHKO Blanský les a přírodního parku Cvičák, kde každý zásah znamená dlouhodobou změnu charakteru krajiny. Městská varianta trasy zas počítá s tunelem, který by stavbu významně prodražil. Ani jedno ale nepovažuji za kvalitní odpověď k výzvě, co s dopravní situací.

obrázek: Zelení Český Krumlov

Když technika narazí na terén

… See full entry

Když mapuji venkov, nejde mi jen o kreslení čar a bodů na monitoru. Skutečné poznání míst přichází teprve venku, na čerstvém vzduchu. Na jihu Čech – mezi Blanským lesem a Šumavou, nebo v Pomalší – jsem si ověřil, že je pořád co objevovat.

Co se dá zjistit vlastníma očima

Častokrát mi stačí obyčejná vycházka nebo okružní jízda na kole. Všimnu si třeba lesní cesty, která není vyznačená, nebo kapličky zarostlé v křoví. Občas si fotím rychlé momentky – ne kvůli kráse snímku, ale jako připomínku co nezapomenout. Doma pak na mapě projdu trasu a doplním drobnosti, které jsem viděl.

Nikdy se nevracím naprázdno. Nejčastěji mne překvapí charakter místa, který prostě vzdáleně z mapy nepřečtu. Například když je celá obec na šikmém svahu a tedy i náves je mírně z kopce. Je to důležité? Nevím, někdy ne, ale někdy možná ano. Tyto postřehy mi propojují mapu s trvalou pamětí místa.

Názvy, které nikde nenajdu

Některé místní názvy nejsou oficiální, ale vžily se, takže lidé vědí, o čem je řeč. V Českém Krumlově je například kus chodníku, spojující sídliště Vyšný a vlakové nádraží. Lidé co tu žijí delší dobu, stezce říkají Močka. Myslím že přijde čas ji tak označit. Tyto znalosti se předávají běžným vyprávěním. Chce to čas a trpělivost – někdy při posezení u piva, jindy jen tak mezi řečí. Odměnou jsou ale postřehy, které žádný úřad nezaznamenal.

Když promluví sousedi

Jiným způsobem se dají zapojit i celé komunity. Sdílel jsem třeba fotku ukazatele u Svatého Jana nad Malší – jen obyčejný snímek, který by sám o sobě mapě nepomohl. Ale v internetové skupině se hned rozproudily reakce: že ukazatel byl původně jiný, pak byl upravený a přepsaný do dnešní podoby. Najednou se vidělo, že má pro lidi nějakou historii, vývoj, a pro mne prvek na mapě získal svůj kontext. Někdy se díky tomu řeč stočí k dalším nezmapovaným tématům. A já si je ověřím na další cestě.

… See full entry

Mapování není jen technická činnost, nebo odreagování pro ajťáky. V čím dál složitějším světě, kde informace často přicházejí odněkud a rychle mizí, je mapování tichým, ale vytrvalým způsobem, jak udržet racionální vztah ke krajině, ve které žijeme. Jak podpořit občanskou společnost konkrétním a užitečným příspěvkem.

Za poslední roky si potvrzuji, že mapy nejsou jen statickým záznamem reality, ale živou součástí mojí a společné přítomnosti. Jsou nástrojem paměti, sdílení i plánování rozvoje. Komerční mapové aplikace sice umožní najít nejbližší kavárnu, nebo trasu na výlet, ale zůstávají méně pozorné k jiným pozoruhodným místům: třeba alejím původních ovocných stromů, zamokřeným loukám plným života, opuštěným stavbám s potenciálem obnovy, skládkám odpadu, nebo lesním cestám, které vznikly po kalamitě. A právě tady vstupuje do hry open-source mapování – veřejně dostupné, komunitně vytvářené mapy, jako je OpenStreetMap, které odhalují, co zaostření na byznys spíše nevidí.

Jednou ze základních vlastností mapování je, že nikdy nekončí. Krajina se mění – vlivem nových staveb, rekonstrukcí, ale také postupným zarůstáním, erozí půdy, nebo prostě tím, že lidé začnou chodit jinudy. Dokumentovat tyto proměny znamená dokumentovat náš společný život. Pro mne důležité je to u veřejných projektů, které často vznikají s vizí dlouhodobého účinku. Zatímco stavby ve městech bývají v pozornosti tím více, čím je patrnější jejich ekonomický účel, tak krajinné prvky – jako geoparky, památné stromy, říční nivy nebo zaniklé povrchové doly – nesou jinou kvalitu kulturní paměťi místa. Mapováním jim dáváme šanci být viděny a sdíleny.

… See full entry

Když se v pozdním jaru nebo na začátku léta procházíte po loukách v okolí Lipna, Frymburka nebo Českého Krumlova, občas si všimnete neznatelných změn v porostu, rovných linií, kde vegetace roste s jinou intenzitou. Nejde si nevšimnout ani častých betonových skruží uprostřed polí, nebo pastvin.

Jsou to stopy minulosti, kdy se ve velkém prováděly meliorace s cílem odvodnit zamokřené louky a přeměnit je v intenzivně využívanou zemědělskou půdu. Dnes tyto bývalé, ale stále funkční zásahy do vodního režimu krajiny znovu otevírají diskuse. Nejen mezi vědci a ochranáři, ale i mezi zemědělci a krajinnými inženýry.

Dědictví meliorací

• Na obrázku je výřez louky s patrnými liniemi melioračních brázd u osady Skláře, nedaleko Hořic na Šumavě. Středem louky prochází hlavní odvodňovací kanál, který je osazen skružemi. Ty slouží především jako přístup k čištění. Někdy je z kanálů vyvedena voda na povrch za účelem napáječky dobytka

S tímto scriptem Overpass Turbo

… See full entry

V únoru 2025 byla vyhlášena nová přírodní památka Ptačí hrádek u Českého Krumlova. Tato lokalita o rozloze 24 hektarů zahrnuje lesní porosty s bohatou druhovou skladbou bylin, včetně chráněných druhů. Ptačí hrádek je také místem nedokončeného památníku z 19. století, který měl oslavovat vítězství spojeneckých armád nad Napoleonem v bitvě u Lipska.(EnviWeb.cz, Wikipedie)

Přírodní památka

Lokalita Ptačí hrádek je významná svými lesními ekosystémy, které zahrnují skalní výstupy na příkrých svazích se silikátovým podložím. Tyto biotopy jsou domovem pro řadu vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Ochrana této oblasti je důležitá pro zachování biologické rozmanitosti regionu. (Životní prostředí Jihočeského kraje)

Historie památníku

Památník, známý jako Ptačí hrádek, byl plánován jako monument na počest Karla Filipa ze Schwarzenbergu, který velel spojeneckým vojskům v bitvě u Lipska v roce 1813. Stavbu navrhl architekt Jan Sallaba, ale kvůli nedostatku financí byla dokončena pouze část stavby. Památník se nachází západně od zámku Český Krumlov a je považován za cennou ukázku klasicistní architektury. (Wikipedie, Zámek Český Krumlov, Památkový Katalog)

Technická zajímavost: Vodotrysk

V blízkosti Ptačího hrádku se nachází zbytky historické vodní nádrže, známé jako “U Vodotrysku”. Tato nádrž sloužila k přečerpávání vody z říčky Polečnice pro zásobování vodních děl a fontán v zámecké zahradě. Přestože samotný vodotrysk se nedochoval, místo zůstává technickou zajímavostí a připomínkou historického inženýrství. (Jižní Čechy, Český Krumlov)

Jak se tam dostanete

Ptačí hrádek je přístupný po zelené turistické značce ze zámecké zahrady v Českém Krumlově. Cesta je nenáročná a vhodná pro pěší výletníky. Během procházky si můžete vychutnat výhledy na město a okolní krajinu. (Jižní Čechy)

Situace

Jste zkušení geodeti, nebo běžně používáte mapy. S GIS softwarem pracujete denně.

Ale teď potřebujete tvořit zákres do mapy se skupinou lidí, kteří nemají pokročilé mapovací zkušenosti a s počítačem také nejsou zrovna kamarádi. Nástroj mapování se tedy musí přizpůsobit jejich schopnostem. Zaznamenávat data do veřejné mapy není vhodné, potřebujete jen aktuální a přesnou podkladovou mapu.

Kdo s mapováním pomůže?

Mohou to být například:

Mládež ze zájmového kroužku, je šikovná na všechno možné, ale na QGIS nebo jiné profi aplikace mají ještě několik let času. Nedává smysl je obtěžovat s počítačem, když síla jejich schopností je v pozorovacím talentu. Tak je využijte a k počítači se vraťte později.

Lidé v krizové situaci, kterým právě katastrofa rozbila obydlí a nemají u sebe nic než oblečení a klíče od domu, který už neexistuje. V jejich momentálním rozpoložení budete těžko hledat soustředění, ale zároveň by bylo dobré upřesnit na mapě, co ve skutečnosti už je jen změť trosek. Dílo zkázy napáchala velká voda, oheň, nebo zemětřesení? Co když je potřeba je přesně lokalizovat a zároveň mapě dodat bližší metadata?

Senioři bez mapových zkušeností, kteří na kopcích za dědinou mají políčko, pastviny, vinohrad a ovocný sad… Rodnou ves znají velmi dobře, ale kdepak na ně s nějakou mobilní aplikací! Požádate je o pomoc, máte sice satelitní mapy, ale pantáta na ně slabým zrakem nevidí. Satelitní mapy neznají některé detaily, které znají ti dobří lidé ze vsi. A o ty právě jde.

Malozemědělci, nebo terénní ochránci přírody kteří jsou celý rok spíše venku, než doma. Počítače mají, ale v lese, v krajině, v nevlídném počasí je přeci nebudou používat. Data která zakreslí ručně, se do veřejné mapy nedostanou, ale přesto jsou velice důležitá na pozdější mapovou analýzu.

… See full entry