Když přemýšlím o mapách budoucnosti, nevidím jen další technické vylepšení zobrazování terénu. Vidím především změnu v tom, jak si společnost uvědomuje prostor a jak skrze něj řídí svůj život. Mapy postupně přestanou být pouhým popisem povrchu. Stanou se další nervovou soustavou civilizace.

Dnes máme mnoho typů map, které pokrývají téměř vše co nás napadne. Infrastruktura, příroda, vlastnické vztahy, doprava, služby, počasí. Přesto stále cítím, že jsme na začátku. Reálný svět je dynamický a v pohybu. Mapy se této dynamice teprve učí stačit. Čím více bude naše civilizace žít v komplexitě a proměnlivosti, tím více budeme potřebovat mapy, které tuto živost zachytí.

Představuji si mapy s mnoha vrstvami, které proudí v reálném čase. Data o energiích v budovách. Signály o nasycení veřejného prostoru životem. Místa kde se rodí napětí i místa kde vzniká spolupráce. A také vrstvy které nebudou mít pevnou interpretaci. Emoce, nálady, očekávání. Nějaké ostrůvky takových map už tu máme. Budou mapy, které připustí nejasnost jako přiznanou informaci. Mapa už nebude jen obrazem toho co je. Bude také předpovědí toho, co při dobré definici podmínek může být.

To vyžaduje mnohem víc, než nové technologie. Vyžaduje kulturu důvěry. Transparentnost původu dat. Pravdivou informaci o tom, kdo o mapovaném prostoru rozhoduje a proč. Když se mapa stane podkladem pro rozhodování, musí být otevřená kontrole. Musí být srozumitelná těm, kteří ji potřebují číst. Musí ctít práva tvůrců i práva lidí, kteří jsou v ní zaneseni svými domovy nebo svými pohyby.

… See full entry

OpenStreetMap sleduji už mnoho let nejen jako užitečný nástroj, ale jako jedinečné společenství lidí, kteří dobrovolně budují mapu světa. Přitahuje mě otevřený, „wikipedický“ duch a pocit, že společně tvoříme něco, co má smysl a skutečně pomáhá. Poslední roky OSM vstupuje do období, které přináší nové výzvy i novou odpovědnost. Diskuze se už netočí jen kolem technických detailů. Diskutuje se, co vlastně znamená tvořit otevřená geodata v době velkých korporací a umělé inteligence.

Korporace jsou všude

Je zřejmé, že globální firmy jako Apple, Meta, Microsoft nebo navigátory TomTom mají o OSM velký zájem. Pochopily, že utvořit novou, vlastní mapu od nuly je prakticky nemožné a především drahé. Připojují tedy do projektu rozsáhlé mapovací týmy, využívají interní nástroje, importují vlastní datové sady. Tempo, s jakým dokážou doplňovat či aktualizovat data která je zajímají, je ohromující.

Přínosy jsou zjevné. Povrch světa je intenzívněji mapován. Zároveň ale soudím, že s tím roste i riziko, že se ztratí cit pro místní kontext a jemnost komunitního mapování. OSM dlouhodobě stojí na dobrovolnících, kteří mapují proto, že jim záleží na svém okolí. Tahle subkultura je křehká. A pokud má mít projekt budoucnost, neměla by být přehlušena privátním zájmem vydělat na odvozené službě.

AI v mapování

Umělá inteligence dokáže během pár minut odhalit mnoho nezmapovaných budov, nově vzniklé cesty, nebo změny v krajině. V oblastech třetího světa, které zůstávaly roky nemapované, to je obrovský skok kupředu.

A přesto u toho doporučuji i určitou opatrnost. AI má občas tendenci fungovat jako silný nástroj – užitečný, ale schopný způsobit nechtěné škody. Chybný import může vyvolat nepochopení proč se tak stalo, zahlcovat komunitu opravami a narušit důvěru v kvalitu dat. Rizikem je i to, že se z mapování vytratí lidský dotek a procesní zkušenost. Naučit se správně mapovat je cesta a AI by ji neměla novým mapovačům sebrat.

Humanitární zkušenost

… See full entry

Český Krumlov stojí před rozhodnutím, které zdaleka není jen technické. Postavit severní obchvat, anebo hledat jiná řešení dopravní zátěže? Na první pohled jde o jasný krok. Odvést tranzit mimo město. Jenže realita krajiny, chráněných území a členitého terénu ukazuje, že nic takového nejde udělat bez následků. Severní svahy města přecházejí do CHKO Blanský les a přírodního parku Cvičák, kde každý zásah znamená dlouhodobou změnu charakteru krajiny. Městská varianta trasy zas počítá s tunelem, který by stavbu významně prodražil. Ani jedno ale nepovažuji za kvalitní odpověď k výzvě, co s dopravní situací.

obrázek: Zelení Český Krumlov

Když technika narazí na terén

… See full entry

Když mapuji venkov, nejde mi jen o kreslení čar a bodů na monitoru. Skutečné poznání míst přichází teprve venku, na čerstvém vzduchu. Na jihu Čech – mezi Blanským lesem a Šumavou, nebo v Pomalší – jsem si ověřil, že je pořád co objevovat.

Co se dá zjistit vlastníma očima

Častokrát mi stačí obyčejná vycházka nebo okružní jízda na kole. Všimnu si třeba lesní cesty, která není vyznačená, nebo kapličky zarostlé v křoví. Občas si fotím rychlé momentky – ne kvůli kráse snímku, ale jako připomínku co nezapomenout. Doma pak na mapě projdu trasu a doplním drobnosti, které jsem viděl.

Nikdy se nevracím naprázdno. Nejčastěji mne překvapí charakter místa, který prostě vzdáleně z mapy nepřečtu. Například když je celá obec na šikmém svahu a tedy i náves je mírně z kopce. Je to důležité? Nevím, někdy ne, ale někdy možná ano. Tyto postřehy mi propojují mapu s trvalou pamětí místa.

Názvy, které nikde nenajdu

Některé místní názvy nejsou oficiální, ale vžily se, takže lidé vědí, o čem je řeč. V Českém Krumlově je například kus chodníku, spojující sídliště Vyšný a vlakové nádraží. Lidé co tu žijí delší dobu, stezce říkají Močka. Myslím že přijde čas ji tak označit. Tyto znalosti se předávají běžným vyprávěním. Chce to čas a trpělivost – někdy při posezení u piva, jindy jen tak mezi řečí. Odměnou jsou ale postřehy, které žádný úřad nezaznamenal.

Když promluví sousedi

Jiným způsobem se dají zapojit i celé komunity. Sdílel jsem třeba fotku ukazatele u Svatého Jana nad Malší – jen obyčejný snímek, který by sám o sobě mapě nepomohl. Ale v internetové skupině se hned rozproudily reakce: že ukazatel byl původně jiný, pak byl upravený a přepsaný do dnešní podoby. Najednou se vidělo, že má pro lidi nějakou historii, vývoj, a pro mne prvek na mapě získal svůj kontext. Někdy se díky tomu řeč stočí k dalším nezmapovaným tématům. A já si je ověřím na další cestě.

… See full entry

Mapování není jen technická činnost, nebo odreagování pro ajťáky. V čím dál složitějším světě, kde informace často přicházejí odněkud a rychle mizí, je mapování tichým, ale vytrvalým způsobem, jak udržet racionální vztah ke krajině, ve které žijeme. Jak podpořit občanskou společnost konkrétním a užitečným příspěvkem.

Za poslední roky si potvrzuji, že mapy nejsou jen statickým záznamem reality, ale živou součástí mojí a společné přítomnosti. Jsou nástrojem paměti, sdílení i plánování rozvoje. Komerční mapové aplikace sice umožní najít nejbližší kavárnu, nebo trasu na výlet, ale zůstávají méně pozorné k jiným pozoruhodným místům: třeba alejím původních ovocných stromů, zamokřeným loukám plným života, opuštěným stavbám s potenciálem obnovy, skládkám odpadu, nebo lesním cestám, které vznikly po kalamitě. A právě tady vstupuje do hry open-source mapování – veřejně dostupné, komunitně vytvářené mapy, jako je OpenStreetMap, které odhalují, co zaostření na byznys spíše nevidí.

Jednou ze základních vlastností mapování je, že nikdy nekončí. Krajina se mění – vlivem nových staveb, rekonstrukcí, ale také postupným zarůstáním, erozí půdy, nebo prostě tím, že lidé začnou chodit jinudy. Dokumentovat tyto proměny znamená dokumentovat náš společný život. Pro mne důležité je to u veřejných projektů, které často vznikají s vizí dlouhodobého účinku. Zatímco stavby ve městech bývají v pozornosti tím více, čím je patrnější jejich ekonomický účel, tak krajinné prvky – jako geoparky, památné stromy, říční nivy nebo zaniklé povrchové doly – nesou jinou kvalitu kulturní paměťi místa. Mapováním jim dáváme šanci být viděny a sdíleny.

… See full entry

Když se v pozdním jaru nebo na začátku léta procházíte po loukách v okolí Lipna, Frymburka nebo Českého Krumlova, občas si všimnete neznatelných změn v porostu, rovných linií, kde vegetace roste s jinou intenzitou. Nejde si nevšimnout ani častých betonových skruží uprostřed polí, nebo pastvin.

Jsou to stopy minulosti, kdy se ve velkém prováděly meliorace s cílem odvodnit zamokřené louky a přeměnit je v intenzivně využívanou zemědělskou půdu. Dnes tyto bývalé, ale stále funkční zásahy do vodního režimu krajiny znovu otevírají diskuse. Nejen mezi vědci a ochranáři, ale i mezi zemědělci a krajinnými inženýry.

Dědictví meliorací

• Na obrázku je výřez louky s patrnými liniemi melioračních brázd u osady Skláře, nedaleko Hořic na Šumavě. Středem louky prochází hlavní odvodňovací kanál, který je osazen skružemi. Ty slouží především jako přístup k čištění. Někdy je z kanálů vyvedena voda na povrch za účelem napáječky dobytka

S tímto scriptem Overpass Turbo

… See full entry

V únoru 2025 byla vyhlášena nová přírodní památka Ptačí hrádek u Českého Krumlova. Tato lokalita o rozloze 24 hektarů zahrnuje lesní porosty s bohatou druhovou skladbou bylin, včetně chráněných druhů. Ptačí hrádek je také místem nedokončeného památníku z 19. století, který měl oslavovat vítězství spojeneckých armád nad Napoleonem v bitvě u Lipska.(EnviWeb.cz, Wikipedie)

Přírodní památka

Lokalita Ptačí hrádek je významná svými lesními ekosystémy, které zahrnují skalní výstupy na příkrých svazích se silikátovým podložím. Tyto biotopy jsou domovem pro řadu vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Ochrana této oblasti je důležitá pro zachování biologické rozmanitosti regionu. (Životní prostředí Jihočeského kraje)

Historie památníku

Památník, známý jako Ptačí hrádek, byl plánován jako monument na počest Karla Filipa ze Schwarzenbergu, který velel spojeneckým vojskům v bitvě u Lipska v roce 1813. Stavbu navrhl architekt Jan Sallaba, ale kvůli nedostatku financí byla dokončena pouze část stavby. Památník se nachází západně od zámku Český Krumlov a je považován za cennou ukázku klasicistní architektury. (Wikipedie, Zámek Český Krumlov, Památkový Katalog)

Technická zajímavost: Vodotrysk

V blízkosti Ptačího hrádku se nachází zbytky historické vodní nádrže, známé jako “U Vodotrysku”. Tato nádrž sloužila k přečerpávání vody z říčky Polečnice pro zásobování vodních děl a fontán v zámecké zahradě. Přestože samotný vodotrysk se nedochoval, místo zůstává technickou zajímavostí a připomínkou historického inženýrství. (Jižní Čechy, Český Krumlov)

Jak se tam dostanete

Ptačí hrádek je přístupný po zelené turistické značce ze zámecké zahrady v Českém Krumlově. Cesta je nenáročná a vhodná pro pěší výletníky. Během procházky si můžete vychutnat výhledy na město a okolní krajinu. (Jižní Čechy)

Situace

Jste zkušení geodeti, nebo běžně používáte mapy. S GIS softwarem pracujete denně.

Ale teď potřebujete tvořit zákres do mapy se skupinou lidí, kteří nemají pokročilé mapovací zkušenosti a s počítačem také nejsou zrovna kamarádi. Nástroj mapování se tedy musí přizpůsobit jejich schopnostem. Zaznamenávat data do veřejné mapy není vhodné, potřebujete jen aktuální a přesnou podkladovou mapu.

Kdo s mapováním pomůže?

Mohou to být například:

Mládež ze zájmového kroužku, je šikovná na všechno možné, ale na QGIS nebo jiné profi aplikace mají ještě několik let času. Nedává smysl je obtěžovat s počítačem, když síla jejich schopností je v pozorovacím talentu. Tak je využijte a k počítači se vraťte později.

Lidé v krizové situaci, kterým právě katastrofa rozbila obydlí a nemají u sebe nic než oblečení a klíče od domu, který už neexistuje. V jejich momentálním rozpoložení budete těžko hledat soustředění, ale zároveň by bylo dobré upřesnit na mapě, co ve skutečnosti už je jen změť trosek. Dílo zkázy napáchala velká voda, oheň, nebo zemětřesení? Co když je potřeba je přesně lokalizovat a zároveň mapě dodat bližší metadata?

Senioři bez mapových zkušeností, kteří na kopcích za dědinou mají políčko, pastviny, vinohrad a ovocný sad… Rodnou ves znají velmi dobře, ale kdepak na ně s nějakou mobilní aplikací! Požádate je o pomoc, máte sice satelitní mapy, ale pantáta na ně slabým zrakem nevidí. Satelitní mapy neznají některé detaily, které znají ti dobří lidé ze vsi. A o ty právě jde.

Malozemědělci, nebo terénní ochránci přírody kteří jsou celý rok spíše venku, než doma. Počítače mají, ale v lese, v krajině, v nevlídném počasí je přeci nebudou používat. Data která zakreslí ručně, se do veřejné mapy nedostanou, ale přesto jsou velice důležitá na pozdější mapovou analýzu.

… See full entry

Jak už jsem napsal dříve, tak k mapování mého města jsem se dostal z konkrétních důvodů.

Online mapa OSM byla tenkrát nedostatečně zakreslená a mnoho informací bylo zastaralých nebo chybějících. Trápilo mne to. Druhý důvod byl, že jsem se opakovaně setkával s návštěvníky a turisty, kteří něco hledali a na jejich mapě to nemohli najít. Neuměl jsem jim to rychle ukázat. Bylo to pořád dokola.

Jiné mapy tu existovaly, ale kromě komerční varianty tištěných map, nebo mapových cedulí místního mapového vydavatele, nenabízely turistům dostatečně přesné informace. A to jsem chtěl zlepšit.

Rozhodl jsem se pro OSM.

Teď po několika letech by bylo fajn napsat, co se podle mé zkušenosti u uživatelů map změnilo a co ne. Nakonec pár slov, co by se dalo vylepšit.

Předně musím říci, že povědomí konkrétně o mapě OSM, je u bloudících turistů velmi slabé, protože znají a používají většinou jiné online mapy. Pokud je vůbec používají. Mají k tomu své důvody. Málokdy dokáží použít offline mapového klienta. Takže pro mapy musí mít aktivní datový tarif, což je pro cizince v ČR trochu drahá záležitost. A tak první co hledají, je free wifi.

Co dál víme

… See full entry

Když jsem psal deníkový záznam o Pozorování přírody ve městě, zmínil jsem na závěr i web iNaturalist.

Pozorování přírody se dá dělat různými způsoby, s různou odborností a intenzitou zaujetí. Pokud si k tomu chcete dělat počítačové záznamy a archiv fotek, v Čechách máte možnost například s databází BioLib, své pozorování volně žijících ptáků můžete zaznamenat do Faunistické databáze Avif České společnosti ornitologické, zkoumat rostliny na Pl@ntNet nebo se skamarádíte s webem iNaturalist.

A k němu tedy krátce napíšu.
iNaturalist je jedním z globálních projektů, které by bez OpenStreetMap nebyly příliš užitečné. Každý záznam, fotografie, nebo zvuk z vašeho pozorování přírody se totiž lokalizuje na mapě, kde byl zachycen. Pokud zaznamenáte zvíře nebo rostlinu s přesným taxonem a výskytem, záznam se dále může stát vědecky využitelným pro budoucí výzkumy. Ty se dějí ideálně s geografickými referencemi, tedy s přesnými lokalizacemi na mapách.

… See full entry

Teď nenapíšu nic objevného, protože to mnozí dávno znají.

Zajímavost a užitečnost map je založená na množství a kvalitě souvisejících informací , které jsou k základní mapě připojeny.

Každý mapový portál se snaží související údaje připojovat, u OSM je fajn, že to jde nejjednodušeji s Wikipedií, s Wikidaty.

Jednou z nejpraktičtějších stránek zobrazujících wikipedické informace na mapě OSM je Geopedia.de

Stránky jsou použitelné ve všech jazycích. Odkazy na Wikipedii se zobrazí v jazyce prostředí, v jazyce země kde je lokalita a v angličtině ke stejnému heslu na Wikipedii.

Strana je dobře čitelná i na mobilu, takže se dá použít jako rychlý turistický průvodce po zajímavostech a památkách.

Co pro vylepšení můžete udělat?

Přidávejte k bodům, objektům i polygonům wikipedická hesla, která na wikipedii existují ať se dostanou do Geopedia.de . Na wikipedii jsou popsány nejen konkrétní historické budovy, ale také přírodní památky, chráněná území, přírodní parky a katastrální území.

… See full entry

Stalo se samozřejmostí, že kvalita digitálních map je hodnocena podle toho, jak dobře se podle mapy dá navigovat autem, nebo jiným dopravním prostředkem - od startu až do cíle.

Proto je na navigačních mapách kladen důraz na přesné názvy ulic, jejich kategorie a mezinárodní číselná značení, na přesné dopravní situace křižovatek, odbočovací pruhy a aktuální objížďky.

Jenže když vystoupíme z auta uprostřed neznámé krajiny a potřebujeme se zeptat na specifické něco-někde… Jsme v koncích.

Potkáme třeba místního krajánka, nebo babičku u cesty. Sláva! Tito dobří lidé nám mohou poradit. Nikdy nezačnou ukazovat cestu tak, že by jmenovali číslo rychlostní silnice, číslo exitu a nebo typ mapového navigátoru. K tomu většinou ty mapy slouží dobře. Ptáme se jich na něco, co na mapách není.

Babička se orientuje v místě podle místní krajiny, podle zažitých místních názvů, krajinných dominant a záchytných bodů… Často je pro ní důležitá kaplička, boží muka, křížek… ale není pro ní zajímavá benzínová pumpa.

Když tyto malé body nejsou na mapě, vaše další orientace ve slepé mapě je mizerná a prakticky nevíte o čem ta dobrá žena před chvílí mluvila.

Teď vyjmenuji, co také stojí zato mapovat, i když to samozřejmě není tak důležité. Dělá to pouze mapu srozumitelnější. A krásnější.

Obyčejné detaily i místopis

Mezi obyčejné detaily se dá zařadit ve městech městský mobiliář (parkové lavičky, odpadkové koše, rozcestníky, informační tabule, …) ale v běžné otevřené krajině to mohou být i jednotlivé stromy stojící na viditelném místě, myslivecké posedy, nebo seníky. Jsou to přirozené orientační body, které jsou téměř trvalé. Takže proč by neměly být i na mapě?

Česká krajina je popsána obrovským množstvím místních názvů, které vychází z historie. Mohou to být názvy území, polí, lesů, původních a opuštěných sídel. Pokud o nich víte, tak je můžete zaznamenat i do mapy. Jako neobydlené místo.

Trávník a travnaté plochy

… See full entry

Prostupnost, nebo ne-prostupnost území je vlastnost krajiny, vyjadřující, zda je mmožné v daném místě procházet pěšky, bez překonávání fyzických překážek. Týká se to jak člověka, tak třeba i divoké zvěře a hospodářských zvířat.

Možnost volně procházet územím bez omezení je v České republice , ale i ve většině civilizovaného světa, dána zákony té konkrétní země. Z nich vyplývá, že umožňují například volný pěší vstup do státních i soukromých lesů, pokud tyto lesy nemají zjevné oplocení, nebo jiný výslovný zákaz omezující vstup v místě, čase, nebo při konkrétní situaci.

• oplocená obora u Červeného Dvora nedaleko Chvalšin. Plot má v sobě otvory pro prostup zvěře

Podobně vám asi nikdo nezakáže vstup na neoplocenou louku, stromový remízek, přístup k rybníku, řece, nebo na pozemek v krajině, kde není žádné viditelné značení, nebo překážka. Je pochopitelné, že jsou další zákony, vyhlášky a soukromé zájmy, které vám omezí konkrétní aktivity, ale jinak vám ve vstupu nic nebrání.

… See full entry

Tenhle blog je o několika argumentech, proč se čas od času věnovat něčemu užitečnému. Třeba mapám OpenStreetMap.

Je to tip pro úplně nezkušené uživatele mapy, jak sobě i druhým rozšířit dovednosti. Samozřejmě, že není exkluzívním návodem na vyplnění času a není jediným a hlavním. Využijte ho podle svých možností v rámci všech dalších aktivit, které ani nemusí být u počítače, ani na internetu.

Čtenářem, který si něco odnese, je tedy někdo, kdo s mapami ještě nic netvořil, ale mohl by. Jen neví jak začít. Tento blog se k němu dostal třeba tak, že mu jej někdo jiný doporučil. Někdo, kdo má spoustu zkušeností s mapami, třeba i profesionální, ale nemá spoustu času to všechno najednou vysvětlit. Od začátku.

Tak pojďme na to.

Sdělení je tedy zjednodušené a pokud možno nebude zacházet do odborných termínů, technických zákoutí. Ty raději přenechám na někoho jiného. Existují další výukové materiály LearnOSM, návody, OSM wiki a další stránky týkající se pouze OpenStreetMap.

… See full entry

Rozhodl jsem se lépe zmapovat golfová hřiště. Mám za sebou několik prozkoumaných hřišť, nedaleko Sokolova, Karlových Varů, Českého Krumlova, Karlštejna, Milovic… a postupně si vyberu i další nezmapované lokality.

Studium těchto lokalit mne přivedlo na méně zjevné skutečnosti, ať už se týkají krajiny, golfové hry, nebo dalších souvislostí s obojím. Dobře zmapované golfové hřiště může být rychlou pomůckou jak pro zájemce o hru, tak i lepším orientačním bodem pro uživatele OSM v jiných situacích.

A v neposlední řadě tu je i menší riziko, že zde mapovací práci v OSM nezlikviduje nějaký rutinní editor, který plošně reimportuje mapová data pozemků LPIS, aniž by detailně řešil, co se v konkrétním místě skutečně nachází. Golfová hřiště jsou většinou soukromé pozemky, které nezajímají ani editory vlastních komerčních aplikací zabývající se dopravní navigací, nebo cyklotrasami.

Můj text je o mapování. O golfu jako takovém skoro vůbec, ale o jeho vlivu na životní prostředí především.

Golf je prý pro všechny

Je to vlastně největší sportovní hřiště, které využívá pro hru specifické krajinné prvky. Golfová krajina a její uspořádání je především romantická a idealizující forma přírody, zbavená všech, pro hru nadbytečných detailů. Do krajiny naopak přidává nové prvky, které jsou součástí hry.

Golf je původem ze Skotska či prostě z Britských ostrovů, jako oddechová hra pro skupinu lidí, zpravidla z vyšší společenské třídy. To taky naznačuje, proč je golfová krajina právě taková, jaká je. Postupem času až do současnosti se forma a pravidla golfu ustálila a - kromě těch obykle známých skutečností - se definitivně ustálila i schematická a naivní představa o krásné krajině, v které se golf hraje. Ze zkresleného zájmu o krásu krajiny se vlastně nepochopením přírody stala její hrozba. A to stojí zato prozkoumat.

Skotská golfová hřiště požírá eroze. Kluby zoufale shánějí finance na opravy iDnes, 31. března 2024

… See full entry

na louce

… See full entry

V Českém Krumlově se pořád něco děje. Ať už to jsou věci zajímavé, tak i věci které bychom neradi viděli. Na různé nešvary tu máme bedlivé oči mnoha místních občanů, kteří si hned všimnou a rychle o tom referují ostatním ve skupině na sociání síti. Jednou je to rozbitá lavička, nebo jindy odpadky kolem kontejneru. Pořád něco!

Zjevení Krumlovského Démona

A já se přiznám, že jsem jedním z nich. Protože tu také bydlím a také pozoruji co se ve městě děje. U některých bolístek ve veřejném prostoru je hned jasné, kdo je zapříčinil a kdo by je měl napravit. Některé jsou však záhadné a objevují se zcela náhodně na různých místech města. Nikdo z nás by přeci nic takového neudělal!

Když jsem několik takových zločinů objevil, usoudil jsem, že je nám všem natruc spáchal nějaký skřítek škudibík. Pojmenoval jsem ho Krumlovský Démon.

… See full entry

Uživatelé map používají mapy nejčastěji v mobilech a také pro navigace v autě. Uživatele dělíme na oblibovače Google, Waze, Mapy.cz, Garmin a na ty ostatní, kteří vůbec neví, jaký typ navigátoru používají a z jakého důvodu zabloudili.

Je poměrně nemožné vysvětlit uživateli jeho oblíbeného navigátoru, v čem má jeho navigace nedostatky. Ty totiž na mapě NEJSOU. Přednosti navigace umí objevit kdekdo, ale pak se dostane do situace, kdy tyto přednosti jaksi nejsou patrné. Například při návštěvě Českého Krumlova.

Autem sice nejezdím, ale právě těchto nedostatků jsem si byl vědom pokaždé, když jsem musel někomu vysvětlovat, že ne… tudy cesta pro vaše auto opravdu nevede a váš cíl je jinde, než vám ukazuje váš mobilní navigátor.

Fun fact totiž je, že většina navigátorů (zejména těch zabudovaných v autech) naviguje pouze automobily, tedy se řídí dopravními omezeními pro auta. Nedokáží se přepnout do situace, že lze hledat optimální cestu i pro chodce, cyklistu, turistu, nebo třeba … trailového bikera.

Proto, abych to pořád dokola nemusel vysvětlovat že v ruce držíte špatný navigátor, tak jsem si řekl, že to “vylepším” … tedy na tyto případy tu v místě zlepším uživatelskou přívětivost map. O, jak pošetilý to plán!

Nejdřím jsem začal domapováním Českého Krumlova na OSM. To se po několika letech znatelně zlepšilo a teď už jen průběžně kontroluji novinky a detaily. Každopádně všechny ulice a cesty by měly být v navigaci použity správně, tedy jednosměrky jen jedním směrem a podobně.

Další krok bylo zkoumání, jak se chovají různé mapové aplikace. Tady jsou postřehy u některých z nich.

Google maps

… See full entry

Když jsem před lety používal blogovací platformu Bloguje.cz mohl jsem na nějaké pokročilé používání šablony rovnou zapomenout. Bloguje bylo opravdu jen pro nenáročné psaní deníčků. I tak se mi tam povedlo vyrobit vlastní nové šablony, které svou specifickou funkčností neměly v rámci Bloguje srovnání.

Připravil jsem šablonu na klasický blog s kategoriemi, dynamickým designem a vyhledáváním, šablonu s vlastními rámci a podstránkami (s nástroji, které vůbec rámce neměly v plánu podporovat) šablonu na mikroblogování a šablonu na videoportál ještě dříve, než existovalo YouTube.

To vše jde dodnes vidět na internetovém archivu Wayback Machine, respektive ve statických kopiích mých blogů na mém archivu.

Blogy jsem používal a rozvíjel několik let v období 2005 - 2017, než byla celá platforma Bloguje ukončena a uživatelé i s blogy přemigrovali převážně na WordPress, Blogger, nebo na nejhorší variantu - iDnes.

Vždy mi ale přišlo, že použití map je ve všech blogovacích portálech zanedbané, nebo umožněné velmi primitivním způsobem. Nanejvýš ve formě srovnatelné s vložením hypertextového odkazu, obrázku nebo iframe.

Později jsem se rozhodl obnovit moje blogy k novým účelům, volba byla jednoznačně WordPress na vlastním hostingu. Hledal jsem pěknou šablonu pro mapy - ale to byl problém - nic takového v dostupné formě není, nikdo se tím řádně nezabývá.

Respektive objevil jsem jednu neudržovanou šablonu s názvem Jeo. Na této straně jsem se také seznámil s pojmem Geojournalism. Dříve, než podobnou činnost v Čechách zpopularizovala datová žurnalistika.

Na základě šablony Jeo jsem viděl v zahraničí opravdu zajímavé mapové weby, které používaly vlastní mapové vizualizace s interaktivními prvky. Paráda!

Nakonec jsem Jeo šablonu zprovoznil a vložil do ní OSM mapový podklad a začal přidávat příspěvky, které měly přímý odkaz na mapě. Blog najdete pod názvem Spotter map

… See full entry

Jedno z prvních setkání s něčím, co se později změnilo na přispívání do otevřených projektů, byl blog Kliktivisti. Věnoval se internetovým tématům, které by mohly být zajímavé pro lidi intenzívně se pohybující na internetu. Kliktivista bylo označení člověka, který na internetu vyvíjel aktivismus jen tím, že klikal, nebo komentoval nějaké cizí události. Tedy nepříliš lichotivé označení. Tento blog to chtěl ale ukázat v jiném světle, že aktivita na internetu může mít i skutečně pozitivní přínos. Jde jen o to zvolit to užitečné a nedělat to neužitečné. Jedním z dobrých kliktivistů byl i Jan Böhm. To bylo někdy v roce 2014 nebo 2015.

Něco se mi na tom blogu zalíbilo a zároveň se mi zalíbil termín “virtuální dobrovolník” který jsem asi viděl jinde. Přišlo mi, že to přesně pasuje do mých možností jak se dobrovolnou činností u počítače podílet na něčem užitečném.

Zanedlouho se Jan Böhm začal více věnovat nově vznikajícímu projektu Missing Maps v ČR a společně s malým týmem MSF začal pořádat v Praze Mapathony. Tam jsem ho potom potkal i naživo.

Nějakou chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlal na mapathon přijít. Platí zde opravdu to známé “nejtěžší je ten první krok” . Když jsem konečně dorazil na prvním mapathon, poznal jsem, že to je setkání plné zajímavých informací a hlavně skvělé atmosfery. Potom už bylo pro mne chození na další mapathony snadnější. Vlastně jsem se na ně těšil.

Na akcích jsme vždy na začátku dostali vysvětlení a návod jak mapovat pro nově zapojené, pak už jsme v rámci večera pracovali na doplňování aktuálních projektů.

účastnil jsem se několik desítek mapathonů zejména zpočátku a zažil neuvěřitelnou atmosferu nadšení a pocitu dobře vykonané práce.

… See full entry